Miroslavo... Dovolíte si o tom
myslíš ... velmi stručně a tiše .. že dáváte, a otevřete ji ...
v tichu srdce, zářící potrubí .. tři slova v jeho spánku unesli..
přes noc skryté ... zajatý čas ... tři slova, která zní jako zpěv,
tři jednoduché slova ... Jsi
můj sen:)
I když nevíme, je, víme jen málo o sobě,
To je, nicméně, našel jsem něco, co v Tobě.
A i když nebudu dívat na Vaše krásné oči,
Budu určitě se snít o tobě v noci.
A pamatuji si naše provedených rozhovorů,
Nechal jsem mé srdce jen v jednom... Zřejmě každý má poklad, ale ne každý se zdá vědomi ... Pro některé, poklad
je jejich druhé polovině ... Pro ostatní, jejich vlastní dítě ... Jsou i tací,
kteří tvrdí, že je to poklad, co mají v bance a portfolia ... A ty jsi moje dítě,
Miroslavo. Jednou jsem slyšel krásný slova - "Kde je váš poklad, tam bude vaše
srdce ...". Mé srdce je jako velký dům s tisíci pokoji. Přijďte časy, kdy další
místnosti, že jsem své srdce, jsem péče. Dnes, mír není první a určitě ne
poslední Dávám to ve vašich rukou. I když svítí slunce, je úsměv paprsky, ale
netěší mě, stejně jako vy se svými úsměvy. někde v nebi létající ptáci, jejich
let těší. Ale já se vždycky podívat do očí zasněný, ale bohužel teď můžu jen
image. Dokonce i když je štěstí, že ten, kdo potřebuje pomoc, ale necítí to, co
jsem, kdy se myšlenky, že jsou s vámi jsem v nebi. Miluju, když sny, aby ráno
jsem se vzbudil s úsměvem a plné touhy žít.